Psychiatrická léčebna v Kosmonosech u Mladé Boleslavi byla zřízena v roce 1869 v objektech zrušeného piaristického kláštera, které byly doplněny o nové budovy. Tato pobočka Zemského ústavu pro choromyslné v Praze byla tehdy prvním mimopražským psychiatrickým zařízením. Léčebna je uspořádána pavilonovým systémem, vzájemné propojení jednotlivých objektů je řešeno vnějšími komunikacemi. V současné době se jednotlivé pavilony postupně rekonstruují. Na začátku roku 2003 nás ředitelka ústavu Dana Kolářová vyzvala k vypracování architektonického návrhu novostavby centrální kuchyně s jídelnou zaměstnanců (do té doby byla centrální příprava jídel umístěna v nevyhovujících prostorech historických objektů z konce 19. století). Pro umístění objektu jsme vybrali svažitý pozemek na západním okraji areálu. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům jsme zvolili jednoduché architektonické výrazové prostředky. Kuchyni jsme navrhli jako přízemní neomítnutou stavbu z betonových bloků krytou měkce tvarovanou střechou ze sbíjených vazníků, která je pokryta oxidovaným zinkovým plechem. Celková forma objektu byla zvolena tak, aby nenarušila krásný přirozeně zvlněný terén severní části Kosmonos. Kuchyně byla uvedena do provozu v roce 2004, na výzdobě jídelny se podíleli pacienti léčebny.

Kuchyně psychiatrické léčebny, půdorys přízemí, pohledy

Dnešní podoba Sadové kolonády, postavené v roce 1881 známou vídeňskou firmou Fellner-Helmer, je pouze fragmentem původní stavby. Od nárožního pavilonu při Sadové ulici se rozbíhala dvě křídla, z nichž západní bylo ukončeno rozsáhlou stavbou restaurační budovy a severní (dochované) pavilonem se sochařskou výzdobou. Pavilon byl dodatečně propojen krátkým křídlem s prameny v objektu Vojenské léčebny.
V roce 1992, kdy jsme si zapůjčili dekorativní litinové prvky pro zhotovení altánu na Slovanském ostrově v Praze, byla již kolonáda v havarijním stavu. Hlavní závadou byl pokles vyzděného základu, který způsobil deformaci litinové konstrukce. Ta se projevila řadou trhlin, značné škody způsobilo i dlouhodobé zatékání srážkové vody do konstrukce. Majitel objektu, město Karlovy Vary, v té době zvažoval demolici, případně náhradu stavby kopií.
V roce 1994 jsme vypracovali první projekt na záchranu kolonády, který obnovu řešil ve čtyřech krocích, a to při maximálním zachování původní konstrukce. Město naši koncepci přijalo a do roku 1998 byla postupně vypracována detailní prováděcí dokumentace. Pro slévárny v Blansku, které zajišťovaly výrobu kopií chybějících nebo zničených dílů, byly připraveny tabulky i vzory k následnému zaformování (dekorativní litinové konstrukci dala konečný vzhled brněnská firma Komexpo s.r.o.). Obnově původního vzhledu napomohlo položení břidlicové krytiny v kombinaci s olovem a instalace vitráží. Na závěr prací byl do střední rotundy vyveden pramen minerální vody, v pořadí patnáctý (Hadí pramen), a byla nově zadlážděna plocha při vstupu od Zahradní a Sadové ulice.
Na základě úspěšné obnovy Sadové kolonády jsme byli v roce 2002 vyzváni k účasti v soutěži na vypracování projektu rekonstrukce Mlýnské kolonády, kterou navrhl Josef Zítek. Z námi plánované komplexní rekonstrukce byla dosud realizována pouze menší část. Práce se soustředily na obnovu spodní stavby, zajištění skalního masivu s vývěry minerálních pramenů, úpravu teras, zpřístupnění kolonády pro imobilní návštěvníky a vybudování hygienického zařízení. V roce 2003 jsme pro město vypracovali návrh na úpravu severozápadního křídla Vřídelní kolonády na lázeňskou kavárnu s prodejnou lázeňských oplatek, otevřena byla v lázeňské sezoně roku 2004. Na objednávku Magistrátu města Karlovy Vary jsme také provedli obnovu rozhledny na Karlově vyhlídce, která se nachází v přírodním lesoparku v severní části města.

Hadí pramen na Mlýnské kolonádě, Karlovy Vary

Sadová kolonáda, Karlovy Vary