Naše dlouhodobá spolupráce s izraelskými investory vyústila ve vypracování architektonické studie přestavby bývalé administrativně-výrobní budovy ČKD Dukla, stojící na frekventované komunikaci v blízkosti nové sportovní haly, na bytový dům. V průběhu projektové přípravy převzala funkci investora skupina Codeco a.s. Hlavní nosnou konstrukci objektu, jenž měl původně přímou návaznost na dnes již neexistující třípodlažní výrobní halu, tvoří betonový skelet, který je pak vyplněn zdivem obvodového pláště a vnitřních dělících příček. Pro dispoziční uspořádání v hlavním křídle domu, kombinovaném s trojtaktem bočního křídla se střední chodbou, jsme zvolili tzv. „pavlačový“ typ domu. Parter hlavního křídla je zdůrazněn přiznaným vysokým řádem sloupů skeletu, na něj navazují pásová okna prvního nadzemního podlaží západního křídla s byty. Pásová okna jsme použili i na jihozápadním nároží, abychom tak zdůraznili jeho dominantní urbanistické postavení. Velká horizontální hmota hlavního křídla je rytmicky členěna novými vstupy v parteru a balkony v ostatních podlažích. Na severním průčelí hlavního křídla byly nově zavěšeny pavlače, které slouží pro přístup k bytům. Poslední šesté nadzemní podlaží je plošně redukované, má terasu a je barevně odlišené. Ve výsledku se podařilo upravit původní nevýraznou budovu ČKD na atraktivní „manažerské“ bydlení. O kvalitě bydlení na frekventované Vysočanské třídě, v těsném sousedství O2 areny jsme měli jisté pochybnosti. Na konci roku 2012 nás ovšem oslovili zástupci sdružení majitelů bytů s žádostí o pravidelnou spolupráci při údržbě domu, a ti své bydlení hodnotili pozitivně. I s odstupem času litujeme, že nebyla architektonická koncepce pláště budovy realizována beze zbytku. Jako důležitý oživující prvek zavěšených balkónů byly totiž původně navrženy trvale zelené popínavé rostliny, ale bohužel byly instalovány pouze jejich vodící konstrukce.

Zelená Harfa, původní stav

Most založil císař Karel IV. v roce 1357 na místě povodní zničeného románského mostu Juditina. Nový gotický most o šestnácti obloucích postavila svatovítská huť pod vedením Petra Parléře. Byl opakovaně poškozen povodněmi, naposled v roce 1890, kdy se zřítily tři mostní oblouky. Konstrukce pak byla opravena již moderním stavitelským způsobem. V roce 1965 se po 75 letech a po dvouletém průzkumu přistoupilo k jeho zásadní obnově. Projekt vedl Leonid Arnautov ze Státního ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů, hlavními poradci byli akademik Stanislav Bechyně a profesor Jan Sokol.
Geometrická měření sice prokázala naprostou stabilitu mostních pilířů a pohyb oblouků ve svislém směru do 5 mm v průběhu roku, ale poprsní zdi a parapety mostu vykazovaly místy již tehdy odklon 20–22 cm od svislice. Opakováním svislých pohybů docházelo hlavně na rozhraní pískovcového obkladu a jádra k vytváření trhlin, kterými do mostu vnikala dešťová voda. Lícní plochy kamenného obkladu byly rozsáhle poškozeny. Žádná z poruch neměla havarijní charakter, jejich četnost však léty narůstala a začala ohrožovat celkový stav mostu.
Cílem rekonstrukce bylo odstranění příčin uvedených poruch. Rozevírání mostu v příčném směru zastavila nová soustava kotev zapuštěných oboustranně do poprsních zdí a propojených diagonálně pod mostovkou táhly; síť těchto táhel byla uložena v železobetonové desce. Dilatační pohyby desky měla zmírnit vrstva tepelné izolace z keramzitbetonu o mocnosti minimálně 300 mm, pronikání vody měla zabránit dvojitá izolace z asfaltových pásů zapuštěná do drážky. Systém odvodnění vozovky byl napojen nad izolací do stávajících chrličů a do příčných vpustí na obou snížených koncích mostu. Časově i finančně nejnáročnější byla výměna poškozených kamenných kvádrů, jež probíhala podle rozhodnutí komise kus po kuse se zachováním původních rozměrů. Veškeré práce se prováděly bez přerušení pěšího provozu na mostě. Parapety mostu se s ohledem na vrty kotev přestavovaly celé, některé staré kameny se vracely na místo. Vymleté kaverny v pilířích byly opravovány betonáží pod vodou. Celá rekonstrukce byla ukončena v roce 1978.
Již v roce 1982 však pracovníci Technické správy komunikací objevili při pravidelné prohlídce nové závady, a to zejména deformaci vozovky v příčném směru a nové vyklonění a odtržení parapetní zídky na 13. oblouku. Tento varující stav odstartoval v průběhu let řadu měření, posudků i následných oponentur. Od roku 1983 převzali Tomáš Šantavý a Vladimír Vízek funkci generálního projektanta opravy mostu.
V roce 1993 se na Stavební fakultě ČVUT začala pravidelně scházet komise pro posouzení návrhu opravy Karlova mostu, k navrženým postupům následovala obšírná polemika, jež byla završena vypracováním projektu „velké opravy Karlova mostu“. V polovině roku 1997 vydal Magistrát hl. m. Prahy stavební povolení na etapy Ia. a Ib., představující první čtyři oblouky z malostranské strany, tj. oblouky 13 až 16. Cílem bylo ověřit navržené postupy a současně pokračovat v průzkumech na zbývajících dvou třetinách délky mostu. Záměrně byla zvolena malostranská strana, kde schodiště na Kampu umožňuje průchod pěším. Uvedené etapy projektu obsahovaly opravu schodiště na Kampu, vyjmutí nízkotlakého plynového potrubí, úpravu veřejného a slavnostního osvětlení, revizi kanalizace a tunelování nové přípojky, kompletní výměnu skladby vozovky, opravu kamenné konstrukce na obloucích 13, 14, 15 a 16, opravu schodišť do Dražického náměstí a do Saské ulice a opravu ledolamů.
Havarijní stav si vynutil dílčí opravy již v roce 1997, kdy byla po zřícení cihelné klenby provedena obnova schodiště na Kampu. Následně bylo nutné odpojit nízkotlaké plynovody a v roce 2002 byla opravena obě zbývající schodiště a ověřena obnova kamenného pláště. Důležitá byla rozsáhlá výměna ledolamů v letech 2003–2004. V roce 2002 byl schválený rozsah výměny skladby vozovky zpochybněn a po řadě odborných i méně odborných diskusí byl projekt na provedení stavby, připravený pro výběrové řízení na dodavatele rekonstrukce, nakonec odmítnut. V roce 2005 se pak v souladu s platnými předpisy uskutečnilo výběrové řízení na projektanta, na jehož základě se novým řešitelem dalších prací na Karlově mostě stal Projektový ústav dopravních a inženýrských staveb.
Do roku 2010 se pod rozsáhlou kritikou realizovala oprava mostovky a madlových zídek. PUDIS a.s. jako generální projektant u nás v roce 2007 objednal konečnou úpravu Křižovnického náměstí a průzkumy vč. zaměření nultého oblouku Karlova mostu (oblouk ze staroměstské strany tvoří mostovka Karlova i Juditina mostu a dodatečné zaklenutí pod Křižovnickým náměstím). Práce se prováděly v průběhu roku 2011 a náměstí bylo otevřeno v polovině roku 2012. Následně jsme připravili nabídku na průzkumné práce mostních pilířů jako přípravu na dokončení opravy Karlova mostu.